Berlín, 28.6. - MOJE zážitky z koncertu

Jakmile se objevila první informace o show v Berlíně, prostě jsem musel jet. Jednak to bylo v rámci prvního turné v Evropě a jednak jsem nechtěl udělat stejnou chybu jako se SOAD. Nevyšlo to nejlevněji, protože k samotné ceně 20 Euro za lístek přibylo ještě dodání od DHL za tuším pomalu 30 Euro(!). Čili to ten web pěkně debilně pořešil (ČR se rovná cenově jako kdybych to objednával z Austrálie), ale nakonec se mi to na místě myslím víc než plně vynahradilo...

Čekání

Na místo jsem dorazil asi v jednu a protože okolí Kato klubu nebylo zrovna moc frekventovaný a samotná budova byla otevřená, došel jsem si tam na záchod a vysondovat, že už v tý době tam technici donášeli věci kapely (později mi jeden roadie -Sako- řekl, že Scars dorazili na místo už kolem dvanáctý.

No tak mi bylo blbý se tam nějak poflakovat a ke své radosti jsem našel internet café pomalu hned naproti. Tam jsem zabil skoro čtyři hodiny (teda zabil... spíš vesměs věnoval webu:)) a v pět už jsem pro jistotu vyrazil čekat na místo. Po cestě jsem prošel kolem Dannyho Shamouna (klávesy) a nějakých týpků od kapely a před klubem byli zatím jen čtyři další lidi. Po chvíli přišel další a dalo se s nima v pohodě kecat, takže zbývající tři hodiny do otevření pro veřejnost začaly tak příjemně rychle plynout. Ale to hlavní mělo teprve přijít.

Od tourbusu do klubu si to totiž najednou namířil (rádoby) nenápadně a ve stínu dalšího roadieho...... Daron! Taková příležitost se samozřejmě nesmí nechat ujít, takže jsme ho poprosili o nějaký fotky, podpisy a podobně. V tenhle okamžik vypadal dost odtažitě a uspěchaně, možná soustředěně na show, takže pak hned zase zmizel. Ale Wow...

Každopádně už jsme díky tomu vychytali nejlepší místo na nějakou tu paparazzi činnost:) Další kdo se vyjevil (po zkoušce), byl Dominic s Dannym, ale nejdřív byli stejně uspěchaný jak Daron a slíbili, že přijdou hned až to bude možný. Tak se taky stalo a vrátili se spolu s roadies a Frankym. Dobrých dvacet minut jsme si s nima mohli povídat, což opravdu oceňuju. A nulový hvězdný manýry, nebo něco na ten způsob. Nejvíc jsem se bavil s Dannym. Pochází z Detroitu, tím pádem je fanda Red Wings, taky hraje (respektive spíš hrál, než se pořádně pustil do hudby) hokej. Předtím už taky dělal se SOAD jako zvukař. Se Scars začal před asi rokem a půl a od tý doby co se to dozvěděl tak dost cvičil. Jinak je docela na ženský, takže bacha:) Hned co se dozvěděl, že jsem z Čech, vyzvídal jak je to v Praze s holkama. A většinu zbývajícího času pak strávil konverzací s pohlednou sestrou kámoše (než ho vystřídal Franky a vzal si její číslo:DD). Roadies byli tři. Sako je samozřejmě legenda - jezdil i se SOAD a to už prakticky od počátku, a je to takový prcek arménského původu.

Až po jejich odchodu (tz. někdy před sedmou) se začali hromadit lidi u vstupu, takže už jsme si tam hájili jistou pozici hned v čele:) A až od toho momentu mi to přišlo jako čekání. Otevřelo se chvilku po osmé.

(ne)Focení

Jako jednoznačnou demenci hodnotím zákaz focení v klubu Kato (asi na všechny koncerty). Když jsme se ptali tuším Dominica jestli to fakt nepůjde, řekl že to záleží na kapele takže by to jít mělo, ale bohužel. Sice jsem úspěšně propašoval foťák dovnitř, ale bylo mi to k ničemu, protože to tam security přísně sledovali. Dokonce jsem musel dát do batohu i mobilní telefon a jelikož jsem byl v první řadě vlastně přímo před Daronem, nemohl jsem si to dovolit riskovat. Čili žádný fotky z koncertu nemám. Každopádně tam byl po celé vystoupení chlápek s kamerou, jenže jsem ho už pak nezastihl abych se zeptal k jakému účelu to nahrával.

Merchandise

Jediná věc ke koupi bylo triko, obojí stálo 25 Euro. Měli jak pánskou tak dámskou verzi, s tím že ta dámská s takovým třpytivým vzorkem se mi moc nelíbila.

Koncert

Konečně to nejdůležitější.

Žádná předkapela se nekonala, takže kolem půl desátý spustili hned Scars.

I Like Suicide (pořád pod tímhle názvem) na úvod nebyl z mého pohledu start úplně na plný koule, ale hned následující Stoner Hate to vynahradila. World Long Gone mi na ní v hlavě plynule navazuje bez nějakýho zajímavýho postřehu. Tyhle tři skladby uběhly hrozně rychle.

Enemy samozřejmě rozhýbala i ty, co se do tý doby potencionálně nehýbali, no a část do ní vložený Drugs nechal Daron zazpívat publikum. V tu chvíli už byla totálně spocená jak kapela, tak všichni kolem mě, ale na nějaký přemýšlení jestli je vedro nebo ne beztak nebyl čas. Franky a Danny byli ti dva, co pumpovali obecenstvo nejvíc.

Whore Street to byl jeden z vrcholů show. A dokonce i to dvouminutový intro uběhlo naživo tak bleskově... Daron se ksichtil jak to šlo. Jinak abych pravdu řekl, vypadal celkem hubeně, myslím že ten 'tlustý' efekt dělá spíš jeho současná vizáž. Ale naživo ani ta. Na pódiu je nejmenší, ale jeho charisma a uhrančivý pohled převálcuje všechno. Hýbe se docela dost, ale trochu ho limituje ten post hlavního zpěváka i kytaristy zároveň. Takže nejvíc pohyblivý člen kapely je Franky, který občas dával fakt vychytaný pohyby. Franky je ale nejpohyblivější i mimo pódium.

No, na řadu přišla Chemicals, naživo mnohem lepší než ze záznamu. A ta rychlá část byla asi nejšílenější z celý show. Kill Each Other mi moc v paměti nezůstala a následující Universe prostě utekla moc rychle:)

Nadešel čas zahrát dva předtím dva v USA nepoužívaný songy. První Funny byla ta klidnější, zatímco Serious jako by jejím opakem, s tím že Daron předtím prohlásil něco ve smyslu, že hudba je tady pro zábavu a ne aby se brala příliš vážně. Pak přišel instrumentální hidden track, což je ve skutečnosti skladba s názvem Hungry Ghosts (jak mi řekl po show Danny) a měla by se objevit někde jako bonus.

Cute Machines - někomu vadí, že se ta slova pořád opakují, ale to je právě to co se mi na ní líbí nejvíc. No a poslední They Say nemá moc smysl komentovat. Myslím, že díky tomu že už ji zná každý, z ní dělá jasnou prozatimní hitovku. A naživo zní mnohem tvrději, zvlášť ten rozjezd.

Nakonec Daron poděkoval, já ukořistil Johnovu paličku (rozdal jich celkem tak deset), no a bylo po všem.

Celkově mi úplně dokonale nesedlo ozvučení a nebyl jsem po náročném týdnu úplně v tom nejlepším a nejuvolněnějším rozpoložení, ale přesto to byl výjimečný a pořádně intenzivní zážitek.

After

Hned po show nás security začali vytěsňovat z koncertní místnosti, ale našel jsem rychle Saka a poprosil ho jestli by mi nesehnal nějaký trsátko. Za moment se vrátil s Daronovým a Frankyho - Sako RULES!!:))

No. Chvíli po show zase vylezl Franky s Dannnym, po nich John s Dominicem. Všichni se fotili a bavili a bylo to fakt na pohodu. John je prostě John, na pohled přátelský člověk. Tentokrát už to byl trochu větší zmatek než před koncertem, protože tu bylo víc lidí. Sako mi ještě řekl, že by se snad měli stavit i v Praze, ale kdy přesně to těžko říct.

Pak vylezl i Daron a samozřejmě nastala trochu mánie, ale vypadal v pohodě a docela se pak i bavil. Od jedný holky dostal mini Gibson SG a mně s kámošem na otázku jestli ještě funguje EatURmusic odpověděl, že naštěstí už ne:) Tak jsem si toho dne potřásl rukou se všemi členy kapely a ve skutečnosti se všichni chovají skvěle. Těžko říct jestli se ještě někdy naskytne tak dobrá příležitost, protože mánie kolem Scars ještě vlastně nenastala. Mohou si dovolit pobíhat po náměstí mezi fanoušky, aniž by po nich sto lidí něco chtělo a nemohli se hnout z místa.

Tak jo, všechny moje fotky jsou tady a uvidíme jestli se ještě něco objeví, nashle ve Vídni!:)