Ultimátní zdroj informací ze světa SCARS ON BROADWAY! - projektu kytaristy a hlavního mozku System Of A Down - Darona Malakiana - a bubeníka SOAD Johna Dolmayana.

středa 13. srpna 2008

Alternative Press - Daron Malakian

Alternative Press 09/2008

Muzikant měsíce: Daron Malakian

AP: Jaká je tvoje první hudební vzpomínka?

Daron: Moje nejstarší vzpomínka je, když mi byly 4 roky a pamatuji si, že už v té době byla hudba mojí součástí. Pár let později, když mi bylo 6 nebo 7, místo abych na mamku vyvíjel nátlak, aby mě vzala do hračkárny, nutil jsem ji jít se mnou do obchodu s deskama. Bylo to prostě něco, co jsem měl v krvi. Nechci aby to znělo jako klišé, ale opravdu to bylo něco, co tam venku pro mě vždycky bylo. Hudba si vybrala mě, ne já ji.

Jak jsi se dostal k tvrdší muzice?

Jako malý dítě jsem vyrůstal v 80. letech, první deska co mi mamka kdy koupila, byla „Pyromania“ od Def Leppard. Ale taky jsem měl nějaký starší bratrance, kteří byli do taneční hudby, Depeche Mode a podobně, takže jsem pochytal hodně taky z toho. Myslím, že tvrdá hudba se mi dostala dovnitř a zažehla to ve mne.

Když jsi jen tak doma, co posloucháš?

Všechno možný chlape. Hodně toho tvrdšího jsem sjížděl jako teenager. Ale jakmile jsem překročil dvacítku, začal jsem poslouchat skladatele jako je Neil Young, David Bowie, The Beatles nebo The Kinks. Myslím, že hodně tý muziky se projevilo ve Scars On Broadway jako melodičtější ‚písničkový‘ songy.

Cvičíš někdy hru na kytaru, nebo v tomhle bodě už jen skládáš písně?

Jen tak hraju a jak hraju, tak to z toho vychází – a takhle to bylo vždycky. Nikdy jsem nebyl jedním z těch muzikantů, co takhle sedí a trénují si prsty. Já jen hraju a poslouchám spousty věcí, takže tak nějak jedno ovlivní to druhý a naopak. Hudba, kterou poslouchám, se přirozeně začne projevovat i v tom co hraju.

Spoustu hudby Scars jsi napsal s pomocí kláves místo kytary. Proč?

Prostě jsem cítil, že je to tak správně. Moc o tom ve skutečnosti nepřemýšlím. Nikdy jsem nebyl vázaný k jednomu nástroji. V SOAD jsem hrál na kytaru, protože to byla dynamičnost tý kapely, ale jako muzikant hraju na tolik různých druhů nástrojů, protože je to pro mne cesta dostat se přes ty písně. Jen proto, že jsem u SOAD hrál na kytaru, neznamená, že mám tuhle šílenou vášeň pro kytaru na úkor bicích. Můžu mít větší zápal pro hru na bicí, takže v téhle době jsem se dostal víc na vlnu hraní a skládání na klávesy.

Jsi ten typ skladatele, který píše v kuse?

Mám takový momenty, ale nenutím se do toho. Myslím, že když to děláš, nic dobrýho ti z toho nevyleze. Vždycky něco hledám – nevím co to má být, do chvíle než mi to dojde, takže to musí najít mne dřív než já to. Klíčem je nenechat nápady procházet a chytat je když je vidíš - ale když je nehledáš, minou tě. Takže mojí prací je stále hledat. To je prostě moje existence v životě.


TOP 5 na Darona nejvlivnějších alb:

1. Brian Eno – Here Come The Warm Jets
2. The Damned – Damned Damned Damned
3. The Kinks – The Kinks Are The Village Green Preservation Society
4. N.W.A. – Straight Outta Compton
5. Darkthrone – Transilvanian Hunger

Podrubrika ‚Poučte se z mých chyb‘:

Snažte se poslouchat tolik hudby, kolik jen to jde, protože pro nás muzikanty je to jako číst knihu – a nemohli byste jít a operovat bez příslušného vzdělání a zázemí od těch lidí, kteří přišli před vámi. Je tak nezbytný pochopit, jak se věci vyvinuly od blues do hudby let padesátých, punku, až metalu. Pro mě je prostě opravdu důležitý znát kořeny veškerý tý hudby, co tady mame dnes a pochopit ten proces, jakým to k ní došlo.


Sken článku najdete zde.

Žádné komentáře: