'Release date show', 28.7. - Exkluzivni recenze

A je tady dalsi review z prvni ruky - tentokrat primo z 'Release Date Show', a to diky nasi spojce v utrobach Los Angeles. Zdravim Kat, a jeste jednou dekuji za ochotu!

Pondělí, 28. července 2008

800 N Union Station, Los Angeles, CA, USA - 10.00am

Je pondělí ráno a přijíždím na Union Station, Downtown Los Angeles. Koná se zde Scars on Broadway Selftitled Album Release. Začátek koncertu je stanoven po pár úpravách na 8.00pm PST. Je sice brzy ráno, ale vidím, že před budovou vlakového a autobusového nádraží se začíná vykládat technika pro Scars on Broadway. Jsem tu dobře, oddychla jsem si. Nádraží je totiž obrovské. Koukám kolem sebe a vidím, že už na lavičkách posedává pár ranních fanoušků. Tak si jdu sednout k nim. Baví me se o Scars o album, jaký na to mají názor, jak se jim líbí a který song se jim líbí nejvíc. Mezi mé nejoblíbenější patří Insane, Babylon, Chemicals a They Say. Samozřejmě, album takové je AMAZING!!! Nemohla nehrát lepší album roku. Kolem nás chodí chlápci z Interscope, Velvet Hammer a stuff který dává dohromady pódium, světla vše ostatní, co se točí kolem Scars. Jsem tak zvědaví a natěšení, že se každou hodinu ptáme, kdy se bude rozdávat CD, které slouží jako vstupenka na koncert. Bylo nám řečeno, že to bude do dvou hodin ve stánku, který bude "někde" kolem nádraží. Takže nám nezbývá nic jiného než jen čekat. Někteří fanoušci tam už seděli od 7.00am. Wow. Lidi kolem nás chodí, nechápou, protože jsme všichni v černém, s nápisy na tričkách ať už System of A Down či Scars on Broadway a ptají se, co se tu dnes večer koná. Starší populace národa neví o koho jde:)

Kolem 1.00pm si pro nás přijde zástupce týmu Interscope a přesunuje nás do jiné části nádraží. Do té lepší a aby jsme nebyli ostatním tak na očích. Stáli jsme tentokrát u vedlejšího vchodu do nádraží. Naneštěstí pro nás, žádné lavičky:( Ale komu to vadilo. My vydržíme vše a posedali jsme na zem. Pár členů z Interscope z nás mělo srandu protože jsme tam byli brzy. Heh. A díky tomu, že jsme tam byli tak brzo, jsme mohli vidět přijíždet band, na kterou jsme čekali půl dne. Pro některé 2 roky. Scars on Broadway byli konečně tady. Všechno probíhalo v klidu, požádali jsme kluky o autogramy a fotky. Byli přátelští, zatím nikam nespěchali. Byli teprve 4.00pm. Srdíčko začlo tlouci čím dál víc. Už se to blíží. Nejhorší na čekání bylo, že je tu strašný hic, všichni jsme byli jak zdechlí a stánek uvnitř nádraží si vydělal pořádný prachy, protože se tam stále někdo vrzal pro vodu:)

Už jsme byli celí nervózní. 6.00pm a pořád nic. Bylo nás tam už šíleně moc. Ani jsme ty lidi nepočítali. Řeklo se, že je pouze 500 lístků available. Když jsme viděli dav, bylo nás asi víc:) Tím líp.

Konečně. 7.00pm a otevřela se vstupní brána. Byli jsme naštrůdlovaní přes nádražní nádvoří, přes halu, další nádvoří až před stánek KROQ. Natáčelo se, fotilo, křičelo, povzbuzovalo, super nálada. Pouštělo se po deseti lidech. CD jsme nedostali. Místo toho jsme dostali náramky na které jsme si po show přišli vyzvednout vysněné CD. Po obdržení náramku jsme prošli velice přísnou kontrolou. Samozřejmě že jsme všichni prošli:) Pokud si každý myslel, že show začne v 8.00pm, tak se mýlil. Bylo nám řečeno, že show začne v 9.25pm kvůli přímému přenosu. Popadali jsme jak hrušky únavou. V hale bylo nesnesitelné dusno i když byli všechny dveře otevřené dokořán. Už se to nedalo vydržet. Kolem 9.00 přišli zvukaři vyzkoušet aparaturu, nástroje, párkrát si zabubnovali a čekalo se dál.

9.30pm. První světla zhasla, další až byla nakonec tma. Je to tady. Rozpoutala se vřava. Už si ani nevzpomenu kterou písničkou začali, ale zahráli všechny. Tancovalo se, kouřila tráva, tleskalo, mlátilo kolem sebe. Během show kluci rozhazovali lahve od pití, ručníky, drum sticks. Mohli jsme se po tem utlouct. Scars se rozloučili písničkou They Say. A ta mě málem srazila k zemi. Rozpoutalo se taneční peklo. Ale všichni jsme te přežili ve zdraví. Nakonec mezi námi přistáli další ručníky (které už nikdy nebudou prané) a Johnovi drum sticks o které se rozpoutala rvačka. Naštěstí, bez následků. Celá show trvala 40 minut. Nám potom nezbývalo nic jiného, než si zajít pro CD. Takže zase všichni do štrůdlu a na čekačko. Šlo to rychle. Schovala jsem si náramek. Jelikož jsem měla VIP pass, nebyl pro mě problém si zaběhnout za klukama. Moc lidí o tem nevědělo. Jen ti zvědaví a vytrvalí. Těch se sešlo kolem 20. Ostatní odjeli domů nebo byli turned out by security. Ochranka byla nepříčetná. Ale dostali se přes ně.

První, kdo nás přišel pozdravit byl John. Obrovský úsměv na tváři, spokojený, přátelský, tak jak to má být. Byl ochoten se s každým vyfotit, podepsat, pokecat. Kamarádka na něj bude mít dobré vzpomínky, protože ji nechtíc počmáral záda. Když jsem na něm vyděla klukovský úsměv, byla jsem z něj šťastná. Další následoval Franky. Fakt pohodář a hodně ukecanej. Nešlo ho zastavit, ale to nám vůbec nevadilo, naopak. Dozvěděli jsme se od něj spousty věcí, ohledně Europe tour, NA tour a dalších parties. Suprovej člověk. Pak jsme se šli pozdravit s Daronem. Můj neoblíbenější. Už z dob SOAD. Je to vynikající songwriter a guitar player. Jak všichni víme. Na něj mám taky dobré vzpomínky. Následoval Dominic. Překvapilo mě že je nejmenší ze skupiny. Taky pohodář, ochoten podepsat všechno 3x a vyfotit se. A nakonec Danny. Ten nám dal trošku zabrat, páč byl v jednom kole. Ne a ne se odtrhnout od rozhovorů. Je to sympaťák, hodně se ptal on nás než my jeho. Super člověk a SUPER BAND. Mám na všechny moc krásné vzpomínky a moc se těším na jejich další koncert tady v LA. Musíme si bohužel počkat na konec října.

(*Daronovo auto)Domů jsme odjížděli po půlnoci, plní dojmů, zážítků a s pocitem uspokojení. Okamžitě jsme narvali CD do přehrávače, pustili na maximum a frčeli domů. Lidi kolem nechápali. My byli šťastní. SCARS ON BROADWAY ROCK AND KICK ASS!!!!!

Vsechny fotku od Kat z koncertu jsou zde (na poslednich peti strankach), zbytek jejich fotek s kapelou v sekci Scars with fans.