(zveřejněno: 28.7.'08, překlad zajímavého, originál zde)
"Nechápu, když si lidé stěžují, že jsou baseballový zápasy moc dlouhý," říká Daron, zatímco sleduje jeden takový zápas domácího týmu přímo na Dodgers Stadium. "Tohle je moje nejoblíbenější místo na zemi, je mi jedno jak dlouhý, ale já tady prostě budu až do konce."
Tohle asi není místo, kde by jste si Darona představovali. Co se tyká jeho textů, hemží se to tam tématy jako je apokalypsa, rozčarování, nebo hněv. Co k tomu sám říká? (zatímco jí hot dog a hranolky) "Je to to, co je kolem mě. Co slyším a co vidím, co do sebe vstřebávám jako houba. Jsou to časy, ve kterých žijeme, a myslím že jako umělec se jen snažím na to poukázat."
Například v písni "3005" sleduje z vesmírné lodi, jak civilizace a 'fetky znovuzrození' -jeho výraz pro ty, kdo jsou závislí na náboženství- mizí z povrchu.
"Považuju sám sebe za zprostředkovatele toho všeho. Něco tam je a pak je tam ta píseň a nakonec jsem tam já. Ve spoustě případů se za tý písně necítím zodpovědný. Ale je to moje práce, nebo úloha, pokračovat v tom hledání a zachytit nápady, než proletí kolem mě."
Na pódiu působí Malakian až démonicky, ale momentálně jen jako zarostlý fanda L.A. oblečený v černé. "Každý člen SOAD je povahou dost odlišný," říká John Dolmayan, na baru během čtvrté směny. "Řekl bych, že já s Daronem jsme alfa typy chlapa. Myslím, že byl vždycky mezi přátely považovám za vůdčí typ, tak trochu jsem to sám zažil. Ve skutečnosti jsme spolu vycházeli nejhůř... Oba máme hodně z povahy vést." Vztah se Serjem Daron popisuje slovy "není špatný".
Ještě jednou k písním samotným. "Prostě musíš zachytit vlivy, když k tobě přicházejí. Každá píseň, co jsem kdy napsal, je záležitost štěstí... myslím si, že je to štěstí - 'jak se to jen stalo?' "
pondělí 1. září 2008
L.A. Times - 'Daron Malakian takes a read of the times'
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat