Ultimátní zdroj informací ze světa SCARS ON BROADWAY! - projektu kytaristy a hlavního mozku System Of A Down - Darona Malakiana - a bubeníka SOAD Johna Dolmayana.

neděle 2. listopadu 2008

Kerrang! 17.9. - Interview s Johnem

Tímto se zkompletovaly články o Scars z Kerrangu, momentálně už žádný nechybí a všech 12 spolu s tímhle najdete v Galerii. No a jelikož se jedná o interview, tady je překlad:

Užíváš si hraní s novou kapelou?

Je hezký hrát s různýma lidma, ale stejně tak budu vždycky rád na pódiu se Serjem a Shavem. Konec konců hraní s jinýma lidma tě posiluje po muzikantský stránce, takže to pak původní kapelu může udělat ještě silnější.

Máš nějaké zajímavé jizvy?

Jednu na horní části hrudníku. Hráli jsme se SOAD v Roxy v L.A. a po show jsem naběhl do Shavovy basový soustavy. Trčel z ní kus kovu a to mě slušně pořezalo. Co je ale trocha krve?

Jsi spokojený s tím, jak bylo to album přijato?

Nějaký negativní komentáře byly docela vtipný, ale nepůjdu si kvůli nim zabrečet do kouta. Jako muzikant a umělec se na tyhle věci nemůžeš soustředit, protože by to mohlo ovlivnit tvojí budoucí tvorbu. A jak uděláš album, už není tvoje.

Jak se Scars naživo liší od SOAD? Písně teď stranou.

No, jsou tam taky nějaký další chlápci a Daron pořád za mikrákem, ale jinak je pro mě těžký říct, jak je to jiný. Je to prostě to, co to je - Scars On Broadway.

O čem se s Daronem na turné hádáte nejvíc?

Doufám, že se nebudeme hádat tak moc, naše hádky jsou totiž smrtící. Obvykle se taháme o životně důležitý záležitosti, jako je jídlo. Hodně křičíme, ale nepovažujeme to za hádání, to je jen jak mluvíme. [smích]

Serjova sólovka, nebo album Scars - co je lepší?

Takhle o hudbě nepřemýšlím. Serj se mě nezeptal na můj názor ohledně jeho písní a já na ně neměl jiný příspěvek než nějaké ty bicí. I když já sám nikdy neskládám, ta zkušenost se Scars byla jiná, protože jsem mohl vyjádřit své názory a tak tam byla větší interakce.

Co ti běhá hlavou při hře na bicí?

Někdy je to jako když řídíš auto, prostě se dostaneš duchem někam jinam, než ti najednou dojde, že jsi přesně tam kde být máš. To mě vždycky rozmrdá. Je mnohem děsivější, když se probereš a před tebou je 20 000 lidí, ale největší problémy se dějí, když moc přemýšlím. To se obvykle stává, když mě nasere přítelkyně, nebo mě rozhodí něco jinýho.

Potřeboval jsi někdy během koncertu na hajzlík?

[smích] Zatím ne. Nevím, co by kapela dělala, kdybych si na pět minut odskočil. Asi by hráli šdámu nebo tak něco.

Co nejdivnějšího se ti během hraní přihodilo?

Když se v Donningtonu na Ozzfestu 2000 zřitil hromosvod. To bylo dost divný. Byla to fakt otázka centimetrů a kdyby mě to nezabilo, tak aspoň paralyzovalo.

Bicí sóla - dobrý nebo špatný?

Nejsem dostatečně dobrý, abych je mohl hrát, ale dělám na tom! Stejně jsou nudný. Věština lidí si přitom dojde pro pivo. Ale stejný pocit mám ohledně kytarových sól. Nepotřebuju, aby se někdo vychloubal svojí virtuozitou.

Bubeníci nejsou opravdoví muzikanti. Co ty na to?

Vyzývám kohokoli, kdo tohle říká, ať zahraje co já. Bicí jsou páteř hudby. Krom toho, bubeníci jsou většinou nejtvrdší týpci v kapele, takže s nima nechtěj vymrdat.

Masivní úspěch Scars, nebo miliony vynášející Torpedo Comics - co bys bral spíš?

Hudba bude vždycky na prvním místě. Když bude Torpedo úspěšný, bude to tak jako tak beze mě. I když jsem tu společnost vymyslel a na všeho dohlédl, primárně jsem muzikant, takže kdyby to mělo nahradit to ostatní, budou to vždy Scars.

Těšíš se na vystoupení v UK?

Jo, miluju Británii. Mám rád tu kulturu a interakci s fanoušky, protože je to tak odlišný od našeho domova.

Žádné komentáře: