Historie, část 4. - A jedeme...

V téhle fázi bude asi nejpříhodnější začít a pokračovat podle živých vystoupení. Coachella na konci dubna nebyla, jak se původně myslelo, prvním vystoupením. Domácí fanoušky čekalo velké překvapení - předem neohlášený první koncert Scars, kde jinde než ve vyhlášeném klubu Whisky A-Go-Go v ještě vyhlášenější čtvrti Sunset Strip. Zvěsti ale předem samozřejmě kolovaly (podpořeny náznaky na oficiálních stránkách kapely), takže ti bystří z fanoušků šli 11.4. téměř na jistotu. Scars ani nebyli v programu a to znamenalo něco málo nad půlhodinové místečko před oficiálně hlavní kapelou večera - Sixstitch. Ale stačilo. To vystoupení mělo kromě jiné za účel odbourat nervozitu a všechno ještě naostro odzkoušet před regulérními koncerty. Přítomno bylo i pár známých osobností a lidí z rodiny - tedy přátel kapely. Všechno vyšlo (alespoň podle ohlasů) na výbornou, tady je jeden koment za všechny... Daron:

"Dostalo se nám skvělý odezvy. Abych byl upřímný, byl jsem nervozní jak svině. Ten den jsem se cítil, jako bych spolknul tenisák. Bylo tam dost nervozity. Ale jak jsem se dostal na pódium, byl jsem v pohodě. Odezva od publika, během a po, byla úžasná. Fakt nějak nechodím na net a nečtu blogy, ale moje holka a přátelé říkali, že se jim to opravdu líbilo. Dostali jsme komplimenty jak nekompromisní jsme byli. To pro mě znamená hodně. (...)"

Jakmile se objevil materiál v podobě fotek a amatérských videí, mohlo se začít luštit, kdo že to vlastně v kapele je. První byl odhalen Franky Perez (viz), s tím že Dominic Cifarelli a Danny Shamoun časem následovali. Nicméně oficiálně byla jejich jména zmíněna až někdy na počátku léta a i to bylo součástí pokračujícího tajemna (dle Johnových slov) kolem Scars. Hádankovité vzkazy na oficiálním webu jsou pro to období prvních vystoupení celkem charakteristické. Takže druhý koncert - Coachella 26.4. - přinesl už jak pozitivní tak negativní ohlasy, což bylo dáno hlavně samotným zaměřením tohoto spíše 'light' rockového festivalu. V okolí L.A. následovala ještě tři další vystoupení, všechna po boku spřízněné Metallicy; Hullaballoo, KFMA Day a KROQ Weenie Roast, s tím že z té poslední akce se k nám dostal vůbec první proshot (profi video záznam) celého setlistu, což byl pro nás fandy mimo Kalifornii rozhodně velký přínos. Pro zajímavost těch prvních pět prvních koncertů se počet skladeb pohyboval kolem desíti.

Mezitím 3.5. došlo k oznámení data vydání první desky - 29. července. A byl tu další odpočet... S tímhle také přišla docela překvapivá zpráva, že Scars podepsali smlouvu s vydavatelstvím Interscope (namísto Columbia jak tomu bylo u SOAD). Daronovo vysvětlení: "Columbia o tu desku měla zájem, ale nechali nás odejít. A jakmile jsme se sami zařidili, řekli jsme si, že už na Columbii být nechceme. A Columbia si nechtěla zničit tu příležitost, kdyby došlo k návratu SOAD, takže nás nechali dělat si co chceme." O dva měsíce později byl odhalen obal a ihned vzbudil řadu rozporuplných reakcí. Posléze se ukázalo, že jeho autorem je (jak tomu bylo u posledních CD SOAD) Daronův otec Vartan Malakian a to ty negativní ohlasy celkem dost zredukovalo:)

Co dál? Ještě než došlo k ohlášení evropského miniturné, jak Daron tak John využili volného času a krátce vypomohli přátelům - v případě Darona se jedná o tvůrčí návštěvu Satyricon (zde) a John zase zaskočil zabubnovat na birthday party show Shavova projektu Achozen (zde). A teď evropské miniturné... Na přelomu června a července došlo na čtyři města v tomto pořadí - Kolín, Berlín (kde jsem měl to štěstí být přítomen a poznat kapelu osobně), Paříž a Londýn. Malé kluby a hustá atmosféra, to byly dva základní znaky. Pozitivní ohlasy a rostoucí zájem kolem Scars, to jen přispělo k ještě většímu očekávání konce měsíce a vydání prvního alba. (ale o tom až zase příště)